Není žádnou tradiční značkou se stoletou historií, naopak, tato whiskey byla na trh uvedena v devadesátých letech 20. století a byla pojmenována na počest staré dublinské palírny. Na své etiketě nese znak Dublinu a latinské heslo Obedientia civium urbis felicitas (volně přeloženo Kázeň obyvatelstva je blahem města). Je to levnější typ konzumní whiskey, kterou si na svůj stůl nechává přednostně dodávat starosta města Dublinu, pravděpodobně nikoli pro vybranou chuť, ale z důvodu lokálního patriotismu.
Hodnocení: není jako většina levnějších whiskey nijak výjimečný. Nalitý ve sklence připomíná bílé víno, barva v láhvi je sytě slámově žlutá. Za zmínku stojí, že tato whiskey je dobarvována karamelem, což výrobce nerad, ale přece doznává na etiketě.
Vůně je lihovitá, štiplavá a lehce nasládle kořeněná, s náznakem vůně badyánu.
V ústech je řídká, málo výrazná, zanechává pocit štiplavosti a výraznější tříslovité trpkosti a hořkosti. Chybí jí plnost a bohatost chutí, přesto však patří ke slušnému průměru, který nás ani nezarmoutí, ale ani nepotěší.
... další lehkou irskou je nedávno na trh uvedená a ještě nedávněji pojmenovaná whiskey Old Dublin. Přestože je určena pro "skromnější" zákazníky, uchovává si nezaměnitelný irský charakter a i přes své zjevné nedostatky se dá příjemně pít ...
Jim Murray - Průvodce světem whisky
